Reklama se stává nadějí

Reklama se stává nadějí

S reklamou se setkáváme každý den. Ať už jsou to televizní spoty, billboardy, letáčky nebo inzerce v novinách. Všichni si myslíme, že na nás nemá účinek, ale stejně tak dobře všichni víme, že nás ve skutečnosti ovlivňuje. Často máme dojem, že nás reklama podvádí, protože nikdy nedostaneme přesně to, co nám nabízí. Naše pokožka není dokonalá, naše vlasy nejsou lesklé a nepoškozené, naše zuby nejsou bílé a ten flek od borůvkového koláče stále nejde vyprat. Díky našim početným zkušenostem s výrobky a jejich inzerováním víme, že reklama a realita není to samé. A to je ten důvod, proč se cítíme zneužiti, klamáni a šizeni.

V našich životech se ale setkáváme i s obdobou reklamy, se kterou jsme smířeni, na kterou nenadáváme a u které nemáme pocit, že by nás podvedla. A přitom i tato obdoba reklamy rozhodně není totožná s realitou. Příkladem může mýt krásná nalíčená dívka, která má nádherné oči, hezká ústa a dokonalou pleť. Avšak po odlíčení už tak nádherná není, protože ze svého kouzla něco ztratí. Jistě, stále je hezká, ale ne tak, jako byla předtím. Přikrášlené děvče se od reality opět liší. Jako další příklad můžeme uvést rozličné historky. Každý z nás slyšel úžasné příběhy, které se staly našim přátelům. Jak jsou ale blízko k pravdě? Ruku na srdce, vy jste nikdy do svého vyprávění nezařadili něco, co nebyla tak úplně pravda? Lidé svá vyprávění zveličují. Chlápek, který měl s kamarádem nějaký nevyřešený problém, neměřil metr sedmdesát, ale dva metry. Auto, pod kterým jste málem skončili, nejelo padesátkou, ale stovkou. Kopec, který jste vyšlapali nebyl obyčejný kopec, ale rovnou Kilimandžáro. V těchto příbězích zkrátka zveličujeme, třeba pro pobavení přátel. Ten z přítomných, kdo se těchto událostí přímo zúčastnil, většinou nezasahuje do vypravěčova povídání, aby vše uvedl na pravou míru. A dokonce i sami posluchači si alespoň částečně uvědomují, že se to asi tak úplně přesně nestalo. Každý si ale historku rád poslechne, i přes občasnou nereálnost příběhu. Čím lepší příběh, tím lepší pověst vypravěče.

Přestože jsou tyto „reklamy“ také nepravdivé, necítíme se pohoršeni tím, že nás oklamaly. Okouzlují nás svým způsobem projevu a baví nás svým vyprávěním. Vypravěči si tak vlastně vylepšují svou pověst. A ve výsledku to znamená., že něco získávají, například na úkor našeho času. Jak u reklam televizních, tištěných apod., tak i u těchto „reklam“ se nám nedostává upřímnosti ale něčeho, co je realitě podobné jen zčásti.

To vše nám dokazuje, že jsme reklamám, ať už jakékoli podoby, vystaveni opravdu neustále. Proč jsme si tedy už nezvykli na to, že jsme na každém kroku klamáni a podváděni?

Někde v nás totiž stále přetrvává naděje, že ta vyprávění, úžasné spoty, sliby, jak budeme krásní, zdraví, čistí a vzdělaní, mohou být pravdivé. Doufáme, že jednou konečně objevíme výrobek či službu, mající skutečně všechny inzerované vlastnosti. Že reklama se stane realitou a všichni budeme žít krásné a dokonalé životy, kde i my budeme bezchybní a staneme se ideály.

Člověk je bytost, kterou naděje udržuje v duševním zdraví. Kdybychom i v těch nejsvízelnějších situacích nedoufali, že jednou bude lépe, život by se proměnil v utrpení. Člověk potřebuje v něco věřit, potřebuje před sebou vidět to malé světélko, které ho provází těžkými chvílemi. Reklama je postavena na tom, že takové světélko může pro lidi představovat. Jistě, stále nás klame, a proto ji nesnášíme. Zčásti ji nemáme rádi kvůli tomu, že nás denně obírá o peníze, které bychom bez ní nejspíše neutratili. Ale nepochází tato zlost také, a možná hlavně z toho, že reklama naše naděje neplní? 

Realita a reklama jsou dvě odlišné věci, dokonce by se dalo říci, že jsou to dva odlišné světy. Inzerce se stává soušástí našeho života, kterou částečně zatracujeme a částečně milujeme. Každopádně reklamu k sobě více či méně vpouštíme. Asi proto, že nám pomáhá snít.

Barbora Křížková