úterý 25. prosince 2012

Reklama s názvem Vánoce


            Není žádným tajemstvím, že právě Vánoce jsou tím nejkomerčnějším svátkem z celého roku. Honba za dárky a nákupní horečka rok od roku stoupají. Výjimkou není ani to, že vánoční ozdoby najdeme v regálech supermarketů již v září. Cíl všech prodejců, tedy prodat co nejvíce zboží, je v tomto období nejsilnější a tak není divu, že je Vánocemi protkána téměř každá reklama.

            Zaměřme se na největšího propagátora reklam - televizi. Vánoční televizní reklamy mají povětšinou za úkol vyvolat v nás příjemné pocity klidu a pohody. Toho se většinou snaží dosáhnout milým námětem, veselou vánoční písničkou či vidinou námi ušetřených peněz při využití naprosto neodolatelné vánoční nabídky. Dle mého pozorování, můžeme v naší televizi sledovat několik druhů vánočních reklam.

            První a nejméně nápadnou, přitom však velmi účinnou skupinou reklam jsou takové, které nám vlastně nic nenabízejí. Na obrazovce se zobrazí pouze logo či jednoduchý záběr a jediné co slyšíme je přání veselých Vánoc a šťastného nového roku. K čemu potom tyto reklamy jsou? Působí jako velmi působivý propagátor značky či firmy a právě svým jemným přístupem získávají nové zákazníky. Většinou mezi takové patří reklamy cestovních kanceláří, pojišťoven či bank (letos také rádia Blaník).

            Zástupci další skupiny jsou například reklamy na supermarkety (Lidl) či sítě obchodů s elektronikou (Alza.cz) a nábytkem (Ikea). Jde o jednoduché, průměrné reklamy informující o limitovaných akcích a výhodných vánočních slevách, kterých zkrátka nemůžeme nevyužít!

            Velmi ráda bych uvedla také reklamy na doplňky stravy, jakými je například GS, nebo Cem.m. Těchto reklam během posledních pár let značně přibylo. I tito distributoři nám nabízejí zboží za zvýhodněnou cenu a ještě jako vánoční balení ve vánoční krabičce. Je sice hezké, že máme čím obdarovat naše blízké, zamyslíme-li se však nad tím více do hloubky, zjistíme, že situace je zcela opačná a reklama se jen snaží hrát na naše city. Máme-li babičku či dědečka rádi, nemůžeme jim zkrátka nedopřát to nejcennější - zdraví! Je přeci ale velmi smutné, že doplňky stravy, které naši starší příbuzní potřebují, jsou tak drahé, těmto lidem nedostupné a tudíž vzácné, že se z nich stává dárek.

            Velké oblibě se u nás těší reklamy telefonních operátorů. Zatímco O2 se drží řekněme serióznějšího vystupování, zaměřeného především na propagaci produktů, každoroční boj T-Mobilu a Vodafonu neustále graduje. Tradičně v tomto případě platí jednoduché pravidlo - čím vtipnější, tím lepší. Podíváme-li se do minulých let, najdeme například nezapomenutelný výkon Petra Čtvrtníčka a jeho „ale my jsme řekli ne“ v reklamě Vodafonu. U T-mobilu zase nesmíme opomenout loňské spoty s Bolkem Polívkou, kde se při volání o víkendu zdarma velmi chytře objevil i Luďěk Sobota. I letos jde především o souboj Vodafonu v čele s Pavlem Liškou ponořeným mezi kapry a „voláním Zadara“ s Vojtou Kotkem a Lukášem Pavláskem ve spotu T-mobilu.

            Jednoznačně nejoblíbenější vánoční reklamou u nás je však reklama na Kofolu. Jde o reklamu, jež se sama stala jakýmsi každoročním rituálem. Mnozí z nás na ni doslova čekají, jako na symbol toho, že Vánoce opravdu přicházejí. Tato možná trochu kýčovitá reklama sice se zmiňovaným nealkoholickým nápojem příliš nesouvisí, její účinek na prodej Kofoly je však nezvratný. Jednoduchý, vtipný příběh a roztomilá holčička upoutají naší pozornost a hláška: „Já nemusím, já už ho vidím.“ se stala folklorem i námětem pro mnohé vtipy. V nedávných letech dokonce proběhlo internetové hlasování o tom, zdali lidé chtějí tuto reklamu o Vánocích opět vidět a i tehdy jednoznačně uspěla. Jak jsem se zkrátka dočetla na serveru www.oreklame.cz, když už si i sami diváci přejí vysílání reklamy, tak to je vrchol. Pojďme si reklamu projít trochu důkladněji.

            Na začátku vidíme tatínka s dcerou, kteří se vydávají do lesa pro vánoční stromeček. Povídají si o české tradici, podle které by člověk na Štědrý den neměl nic jíst, aby viděl zlaté prasátko. Zatímco tatínek řeže strom, netuší, že za zády mu funí opravdový divoký kanec. Probíhá stěžejní rozhovor reklamy:

„Ale tati?“
„No?“
„A bude mít i velký zahnutý zuby nahoru?“
„… musíš vydržet a budou i zuby!“
„Ne, ne, já nemusím, já už ho vidím!“

V tu chvíli se tatínek otáčí, zjistí, v jaké jsou situaci, a odhazujíc pilku popadne dcerušku a vydává se na zběsilý útěk. Následuje záběr, ve kterém se nám před obrazovkou doslova prožene nejprve tatínek s dcerkou v náručí a za nimi upalující velký kanec. Teprve v této chvíli ve své podstatě začíná reklama na Kofolu a to tím, že se v pravém dolním rohu vykreslí logo produktu společně se sloganem: Když ji miluješ, není co řešit. V letošní verzi následuje dodatek, na který nás upozorní vánoční „cinknutí“. Společně s kapičkou onoho lahodného nápoje sjíždíme v záběru dolů po etiketě orosené lahve nové Kofoly vanilkové. V pozadí můžeme po důkladném prohlédnutí rozpoznat rozmazaný vánoční stromeček. Poté co kapička s dalším kouzelným cinknutím dopadne na ubrus vyšívaný zvonečky a hvězdičkami jsme upozorněni, že vánoční Kofole neodolá ani zlaté prasátko. To svým velikým rypáčkem ucítí kapičku, jež utkvěla na stole a ihned k ní utíká. Po nutném zabrzdění ji s chutí doslova vcucne a jeho tělíčko se zabarví po nápoji, čímž je nám zdůrazněno, jak lehce se Kofola rozlila a rozplynula po celém jeho těle, jak ho pohltila. Velmi vtipným nápadem je náhlá proměna zlatého prasátka v divoké hnědé, jakožto následek vypité „hnědé“ Kofoly. To nás trefně odkazuje zpět na hlavní příběh reklamy. Opět, tentokrát nahlas zazní slogan produktu, na jehož konci se zasměje jak moderátor, tak hnědé prasátko na stole.

            Podobným každoročním očekáváním je i reklama na Coca-Colu. Tradiční, reklamou podvědomě vynucené pobrukování: „Vánoce jsou tady, vánoce jsou tady“ jsme však mohli zažít naposledy v roce 2009. Jediné, co se každý rok alespoň na chvíli objeví, jsou červené světélkující kamiony, které k této reklamě neodmyslitelně patří snad ze všeho nejvíce. Za poslední tři roky spojuje reklamy především počáteční pohled na Santa Clause, popíjejícího Coca-Colu a pohlížejícího do skleněného těžítka, díky němuž pomáhá lidem a závěrečný „plakát“ produktu, při kterém krátce zazní ústřední melodie původních reklam. Zatímco v posledních dvou letech jsme si zvykli na námět - sbližování lidí a stejnou píseň i když pokaždé v provedení jiného interpreta, letos přišla Coca-Cola s obří loutkou Santa Clause. Spoty jsou "pro ty, kteří nevěří“ a byla vytvořena zcela nová píseň. Přestože je Coca-Cola stále nejbohatší firmou světa a tedy i největším investorem do reklamy, není letošní verze zatím tolik oblíbená.

            Pro příznivce zlatého prasátka to znamená jediné - snad se Kofola nebude snažit napodobit americký inovativní styl, který je v posledních letech trendem nejen v oblasti reklamy.

Klára Hyská
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat