Přepni to!

Málokdy volá babička mně, spíše volám já jí. Možná je to způsobeno tím, že neumí moc dobře zacházet se svým telefonem, i přesto, že se jedná o typ pro seniory – ten, který má jednoznačně největší a nejviditelnější tlačítka na trhu. To je ale jedno. Říkám to jen proto, abych zdůraznil, jakou váhu má to, že minule volala babička mně, a jak důležité bylo to, co mi chtěla. Volala mi totiž, aby se se mnou podělila o své dojmy z jednoho nejmenovaného pořadu, na kterém mám možnost podílet se jako asistent režie. Kdybych měl telefonát shrnout, v podstatě celý pořad vychválila. Když jsem se jí však zeptal, co se jí na zmiňovaném programu líbilo nejvíce, odvětila: ,, Že tam nebyla reklama.”

Ano, je to bohužel tak. Reklama je to (pomineme-li souseda hrajícího na piano), co lidi asi nejvíce otravuje, když se dívají na televizi. A právě otrávenost je přivede k tomu, že přepnou na druhý program. Skutečně. Jakmile naskočí uprostřed filmu, seriálu nebo čehokoliv jiného reklama, následuje většinou bezprostředně věta v podobě imperativu, který zní: Přepni to! Proč ale přepínáme a nepočkáme, až reklamy zase skončí? Vždyť by nás některá z nich mohla pobavit, nebo by nás dokonce mohla donutit se zamyslet.

Troufl bych si tvrdit, že za hlavní důvod, proč tomu tak je, bychom mohli považovat její délku. Reklamní blok u nás totiž trvá cca 10 a možná až 15 minut. To je přece fůra času na to, abychom přepnuli a koukli se, co dávají jinde. Jenže pak se nám zalíbí právě to, co dávají jinde a k dříve sledovanému programu se často už ani nevrátíme. Nebo za těch 15 minut úplně zapomeneme, o co ve filmu šlo, ztratíme se v ději. Během svého pobytu v Americe jsem zaregistroval, že v tamních televizích se reklamy pouští sice vícekrát v průběhu jednoho pořadu, jsou však o mnoho kratší a to v tom smyslu, že jeden reklamní blok netrvá tak dlouho jako v Čechách. Jakoby by byly větší reklamní bloky rozkouskované do několika menších bločků, tzn. že se pustí 2, maximálně 3 reklamní spoty a dost. Film pokračuje. Jak jsem se již zmínil, toto se opakuje sice několikrát během jednoho pořadu, ale díky krátkým blokům nemá divák nutkání (a vlastně ani čas) přepínat na jiné kanály. Samozřejmě že když nemůžete reklamy vystát, není ideální ani jedna z těchto možností, mně osobně se však (pokud se tedy bavíme o problému přepínání) více zamlouvá ten americký model.

Dále mnohým lidem na televizních reklamách vadí, že jsou vysílány o mnoho hlasitěji než ostatní pořady. Důvod? Je to jednoduché. Jde o marketingový tah, o jakousi snahu prodejce zaujmout diváka – potencionálního spotřebitele. Hlasitá reklama ale v mnoha případech dovede diváka pouze k tomu, že zmáčkne na ovladači tlačítko MUTE, čímž je zapříčiněno to, že z reklamy neuslyší vůbec nic. A to si prodejce určitě nepřál. Od příštího roku bude nicméně tento způsob vysílání reklam zakázán, a tak by nás měl přestat trápit.

Nemám v úmyslu vás přesvědčovat, abyste nepřepínali. A vůbec. Dneska už to možná ani není potřeba vzhledem k tomu, že reklamu vysílají skoro na všech televizích ve stejném čase. Jen nechci, abyste dopadli jako já, když se někdy dívám u babičky (s babičkou) na televizi a vlastně nevím, na co se dívám.

Samuel Hora, 20. listopadu 2012